Hotel Aplaus v Litomyšli patří mezi podniky, které si dokázaly vybudovat stabilní tým i v době, kdy se pracovní trh v hospitality rychle mění. Provozní ředitel David Fišer otevřeně popisuje, jak dlouho trvá vytvořit skutečně funkční tým, proč je v menším městě klíčová rodinná atmosféra a jak zásadní roli hraje každodenní komunikace. V rozhovoru vysvětluje i to, proč je někdy nejdůležitější zastavit se u myčky a zeptat se, jak se lidé mají.

Co podle vás nejvíce ovlivňuje to, že se z dobrého týmu stane skutečně skvělý tým? A jak se to projevuje ve fungování hotelu Aplaus?

Budování týmu nám trvalo několik let a myslím si, že je to dlouhá cesta pro všechny provozovatele. U nás hraje velkou roli přátelská, skoro rodinná atmosféra, a hlavně komunikace napřímo mezi majitelem, mnou a zaměstnanci. Ptáme se lidí, jak to chtějí, co je pro ně lepší, a podle toho volíme správné pracovní zařazení. V korporátech je to složitější, protože tam existuje spousta mezičlánků. V malém rodinném nebo butikovém hotelu je to jednodušší. Za mě je to hlavně o přístupu vedení.

Jaké principy nebo přístupy se vám v hotelu Aplaus nejvíce osvědčily při vedení lidí a budování stabilního, dlouhodobě funkčního provozu?

Asi ta osobitost. S každým zaměstnancem mluvíme individuálně, a to je podle mě nejdůležitější pro stabilitu. V době covidu se nám tým rozpadl, ale od té doby máme jeden stabilní kolektiv. Funkční provoz je každodenní práce a dřina. Každý den ladíme detaily. Tak to v gastronomii prostě je.

Jak pracujete s motivací zaměstnanců v době, kdy se očekávání pracovníků hospitality rychle mění, zejména v menším městě se specifickým trhem práce?

Všechno jsme dělali od píky a snažili se to dělat co nejefektivněji. Začali jsme používat lokální suroviny a spoustu věcí si děláme sami. Zaměstnancům dáváme co nejlepší zázemí – dovolenou navíc, možnost volného dne, kdykoli potřebují, a když je potřeba, vedení jde zaskočit. Snažíme se s nimi mluvit jako s rodinou. V malém městě se totiž potkáváme i mimo práci. Team buildingy máme skoro denně. Procházky se psy, otužování… Zapojíme se všichni. Je důležité, aby se lidé znali i osobně.

Co považujete za největší výzvu při řízení hotelového týmu v Litomyšli? A jak ji překonáváte?
 
Litomyšl se stává obrovským centrem cestovního ruchu. Je tu spousta památek, moderní architektura, koncerty, filmový festival, Smetanova Litomyšl. Poptávka po ubytování roste a s ní i počet ubytovacích kapacit. Výzva je, že nesmíme usnout na vavřínech. Konkurence nikdy nespí. Zároveň si myslím, že se musíme podporovat navzájem. Třeba společnou cenovou politikou pro kongresy s ostatními provozovateli. Překonáváme to tak, že děláme věci nejlépe, jak umíme, aby se hosté vraceli a byli spokojení.

Jakou roli hrají komunikace, důvěra a otevřenost? A jak je v týmu aktivně podporujete?

Komunikace je podle mě největší zádrhel ve všech zaměstnáních. Když vázne komunikace, vzniká problém. My komunikujeme napřímo, denně, všechno sdílíme. Používáme interní sociální sítě a skupiny, kde se píšou stížnosti, postřehy a rady od hostů. Píše tam recepce, restaurace, číšníci, vrchní, šéfkuchař. Je to strašně užitečné a pracujeme s tím každý den.

 

Jakou jedinou radu byste dal manažerům, kteří chtějí posunout svůj tým na vyšší úroveň a vytvořit prostředí, kde lidé opravdu chtějí pracovat?

Buďte tam s těmi zaměstnanci. Pracujte s nimi. Táhněte to lano společně. Občas je dobré zajít za paní k myčce a pomoct jí umýt nádobí nebo něco naskládat. Je to deset minut, ale člověk probere základní věci a zeptá se, jak se mají. Najednou se dozvíte věci, které potřebujete pro provoz – od paní u myčky, která je strašně důležitá. A jí to udělá obrovskou radost.
Za mě je to o společném tahu na branku.