Nová pravidla kolem spropitného přinášejí gastronomii řadu otázek. Musí se spropitné evidovat v EET? Kdo na něj bude mít nárok a jak se bude rozdělovat mezi zaměstnance? A co malé restaurace, hotely nebo food trucky? Podle Lukáše Urbana ze společnosti Piano přináší nová úprava řadu nejasností, které bude muset upřesnit až metodika Generálního finančního ředitelství. Zásadní přitom bude nejen způsob evidence, ale také to, komu restaurace spropitné skutečně přerozděluje.

Musí se spropitné podle nové úpravy posílat do EET?

Z definice zákona a na základě datových prvků, které pokladny posílají státu, spropitné v EET vůbec není definováno. Do EET se tedy posílat nemusí.

Pokladna do EET za každý účet posílá pouze částku. Není tam žádný rozpad na DPH, typ položky ani informace, jestli byla transakce uhrazena v hotovosti, nebo bezhotovostně.

Spropitné tedy není tržbou restaurace, ale příjmem zaměstnance. Restaurace funguje jako prostředník, který platbu přijme a následně ji přepošle personálu. Důležité je, že restaurace bude muset prokázat, že peníze skutečně poslala zaměstnanci, který na spropitné může mít nárok.

Kdo tedy může spropitné získat?

Zákon přesně nedefinuje, kdo může spropitné dostat. Číšníci a servírky na něj mají nepochybně nárok, velmi pravděpodobně také kuchař. Otázkou ale zůstává například člověk, který pracuje s nádobím, zásobuje restauraci nebo se stará o úklid.

Právě tady je jedna z největších nejasností současné úpravy. Část pravidel může upřesnit metodika Generálního finančního ředitelství, která zatím není.

Platí stejná pravidla pro všechny typy spropitného?

Je potřeba rozlišovat dobrovolné spropitné a například Service Charge nebo Service Fee, který některé restaurace účtují například velkým skupinám. Tento poplatek je součástí jídelního lístku a objeví se na účtence. Protože není dobrovolný, neměl by se započítávat do limitu pro spropitné.

Zákon stanovuje maximální strop pro nezdaněné spropitné na 7 % z měsíčních tržeb zaměstnavatele ze stravovacích služeb.

Důležité je, že se limit vztahuje na zaměstnavatele, nikoli jednotlivou provozovnu. Pokud podnikatel provozuje na jedno IČO několik restaurací, je limit společný.

Co hotely? Týká se osvobození také spropitného pokojské?

Tady je situace komplikovanější, protože úprava se týká stravovacích služeb, nikoli ubytovacích.

Pokud například host nechá spropitné na pokoji pokojské, nejde o spropitné za stravovací službu. Pokud ale nechá spropitné při večeři v hotelové restauraci, podmínky splněny jsou.

Stejně tak se úprava nebude týkat food trucků a podobných zařízení, protože tam nejsou splněny podmínky stravovací služby. Jednou z nich je konzumace v provozovně.

Na koho se vlastně osvobození od daně a pojistného vztahuje?

Osvobození je podle současné úpravy určeno zaměstnancům, tedy lidem v pracovněprávním vztahu – ať už na hlavní pracovní poměr, dohodu o pracovní činnosti, nebo dohodu o provedení práce.

Pokud provozujete restauraci sama na své IČO a nemáte žádné zaměstnance, na osvobození nárok nemáte. Teoreticky byste tedy spropitné měla přiznat jako příjem.

To může být velké překvapení především pro malé provozovatele restaurací. Pokud by majitel hospody chtěl využít nezdaněné spropitné, musel by se sám zaměstnat, aby si ho mohl vyplatit.

Často se říká, že díky spropitnému bude mít zaměstnanec vyšší příjem, lépe dosáhne na hypotéku a zvýší si budoucí důchod. Je to tak?

Není to tak úplně pravda.

U hypotéky to platit může, protože banka uvidí spropitné na výplatní pásce a může ho uznat jako rozhodný příjem.

Tento osvobozený příjem se ale nepočítá do vyměřovacího základu. Spropitné tedy nezvyšuje budoucí důchod ani nemocenskou nebo případně mateřskou.

Pokud bude zaměstnavatel tlačit na nižší mzdu a vyšší podíl spropitného, může se zaměstnanec krátkodobě dostat ke stejným penězům. Z pohledu budoucího důchodu nebo dalších sociálních dávek je to ale problém.

V restauracích běžně funguje společný fond, takzvaný tip pool. Kdo z něj může peníze obdržet bez zdanění?

Zákon to přesně neurčuje.

Restaurace může mít například nastavený rozdělovník, podle kterého kuchař dostane 10 %, číšník 15 % a jiný zaměstnanec třeba 5 %. Důležité bude především to, kdo má na peníze nárok.

Otázkou tedy nebude jen to, jak velký podíl z tip poolu konkrétní zaměstnanec dostane, ale především to, jestli do něj vůbec patří. Například u člověka, který každý den jede nakoupit do Makra, už nemusí být jasné, zda je součástí stravovací služby.

I tady bude důležité další upřesnění pravidel.

Dosáhnou na tento benefit i nejmenší venkovské hospody?

Záleží na způsobu provozování. Pokud je například venkovská hospoda provozovaná obcí a člověk, který se o ni stará, je zaměstnancem obce, problém by být neměl.

Pokud ji ale provozujete sama na své IČO nebo společnost a nemáte žádný zaměstnanecký poměr, na osvobození nedosáhnete.

Co by tedy měli provozovatelé restaurací prakticky udělat?

Měli by si přesně stanovit, jak budou spropitné evidovat a podle jakého mechanismu ho budou přerozdělovat.

V ideálním případě by se spropitné evidovalo v pokladním systému, který by následně poskytl data účetnímu systému. Většina systémů tuto možnost umožňuje.

Otázkou ale je, jak to bude fungovat v praxi. Spontánní spropitné totiž podle mě nikdo nebude zpětně do pokladního systému evidovat, přestože to systémy umožňují.

A jak budou probíhat kontroly?

To zatím není jasné. Uvidíme, jak intenzivní bude kontrolní činnost státu.

Pro restaurace je ale zásadní především to, aby měla jasně nastavený systém evidence a přerozdělování spropitného a dokázala při případné kontrole prokázat, že postupuje podle pravidel.

Pevně doufám, že Ministerstvo financí nebo Generální finanční ředitelství vydá metodiku, kde bude všechno jasně popsané. Na jejím základě se pak budou moci podnikatelé připravit.

Dopad to bude mít také na mzdové systémy. Pokud bude spropitné součástí výplatní pásky, bude na ní muset být odpovídající položka a systémy budou vyžadovat určité úpravy.

Text: Kateřina Števková, fotografie: Archív Lukáš Urban